Koncept školy

KUBUKI je společenství lidí, kterým jde o to, aby všichni spolupracovali a pomáhali dětem dorůst ve zodpovědné, samostatné a charakterní dospělé. Při tvorbě konceptu naší školy jsme vybírali z různých vzdělávacích systémů to, o čem jsme přesvědčeni, že je přínosné a bude prospívat dětem i dospělým. 

Výuka ve věkově smíšených skupinách (malotřídní škola) – Jde o formu skupinové práce, kdy děti pracují ve skupinkách nebo samostatně. Žáci se učí samostatně pracovat, analyzovat problém a vhodně rozvrhnout práci. Nižší počet žáků v každém ročníku umožňuje okamžité získávání zpětné vazby od učitele a informaci o zvládnutí učiva. Tato skutečnost umožňuje učiteli mnohem častější kontakt a interakci s žáky – je schopen mnohem většího individuálního přístupu. Žáci v malotřídní škole získávají a zpracovávají velké množství informací nejen od učitele, ale také při spojení tříd od starších spolužáků (nové učivo vyššího ročníku) nebo od mladších spolužáků (opakují si učivo předešlých let). Často pak dochází k situacím, kdy si žáci mohou pomáhat a vysvětlovat učivo spolužákům, což se v praxi ukázalo jako velmi efektivní. Platí totiž, že co umím vysvětlit, tomu opravdu rozumím. A na to jsou věkově smíšené skupiny ideální.

Diferencovaná výuka – Cílem diferenciace je využití různých stylů výuky, které zajistí, že děti mohou přistupovat k učení různými způsoby, ale se stejnými nebo podobnými výsledky. Cílem diferenciace je podněcovat kreativitu tím, že pomáhá dětem vytvářet silnější spojení, chápat vztahy a chápat koncepty intuitivněji. Diferencované instrukce mohou být použity v libovolném počtu předmětů. Děti mohou využívat podněty vizuální, sluchové, hmatové či pohybové, vybírat si pomůcky a materiály k učení podle toho, který styl vyučování upřednostňují. Někteří mohou dokončit úkol na papíře nebo na obrázcích, jiní se mohou rozhodnout dát ústní zprávu nebo vytvořit trojrozměrný model. Diferenciace může také změnit způsob uspořádání samotné třídy. Děti mohou být rozděleny do skupin na základě jejich přístupu k učení, nebo jim mohou být poskytnuty tiché prostory pro studium, pokud se tak rozhodnou.
 
Autonomní učení – Dítě samo rozhoduje o vlastním procesu učení, neznamená to však, že ve vyučovacím procesu přechází veškerá zodpovědnost z učitele na žáka. Role učitele se však mění. Jedna z nejdůležitějších změn úzce spojených s rozvojem autonomie žáka je ta, že se učitel stává pomocníkem k rozvoji žákovy samostatnosti při získávání nových poznatků a rozvoje dovedností žáků; nácvik učebních strategií chápe jako součást a jeden z obsahů vyučovacího procesu a uplatňuje takové formy výuky, které žákovu samostatnost podporují.

Hodnocení – Jedna známka nemůže obsáhnout to, co se učitel snaží žákovi sdělit. Je známkován za vědomosti, snahu, rychlost, schopnost koncentrace, za to, jestli „zlobí“ nebo je „hodný“? Pro děti je důležité chápat, za co a proč jsou hodnoceny. Slovní hodnocení jde do hloubky, dítě může pracovat s informacemi, které jsou v něm obsažené a zpětná vazba je mnohem přínosnější a má pro dítě úplně jinou hodnotu než jedna známka.
Hodnocení má tři části. S průběžným hodnocením se dítě setkává každý den. Jde o zpětnou vazbu, kterou dáváme bud' verbálně bezprostředně při práci nebo ve formě písemného vzkazu. Celkové hodnocení, které shrnuje výsledky práce dítěte za určité období (čtvrtletí, pololetí), je podáváno ústně i písemnou formou, a to vždy tak, aby bylo srozumitelné a přínosné hlavně pro dítě. V rámci sebehodnocení se dítě zaměřuje zejména na porozumění danému učivu. Zamýšlí se nad příčinami svých úspěchů či neúspěchů a významem toho, co se již naučilo. Vyjadřuje, jaké podmínky potřebuje ke zvládnutí učiva a jaké jsou jeho další vzdělávací cíle. Ve škole je hodnocení prováděno v rámci rozhovorů s rodiči i pomocí přímého hodnocení práce dětí.

Soft skills – Interpersonální neboli měkké dovednosti se určitým způsobem pojí s emoční inteligencí (EQ), která vyjadřuje, jak dobře umí jedinec zvládat své vlastní emoce a jak se umí vcítit do emocí ostatních. Dále pak zahrnují obecnou schopnost řešení nahodilých problémů. Soft skills zkrátka označují ty věci, které se dají jen těžko naučit. Jde např. o komunikační dovednosti, schopnost týmové práce, flexibilitu a schopnost přizpůsobit se, ochotu učit se novým věcem, o vyjednávání a řešení konfliktů nebo sebereflexi a schopnost přijmout kritiku.

Výuka čtení a psaní genetickou metodou – V českých školách se většinově učí děti číst a psát pomocí analyticko-syntetické metody (zjednodušeně pomocí slabikování). Tato metoda má v ČR velmi silnou tradici, kromě čtení pomocí rozkladu slov na slabiky se děti také rovnou učí všechny čtyři tvary písmen – velké a malé tiskací a velké a malé psací najednou. Genetická metoda je odlišná v tom, že se při ní děti naučí nejprve všechna velká tiskací písmena číst i psát, poté přichází na řadu odvození malých tiskacích písmen a teprve po bezpečném zvládnutí tiskací abecedy se přechází ke psacímu písmu. Při čtení je výhoda v tom, že děti velmi brzy začnou číst i zdánlivě dlouhá a složitá slova (dinosaurus nebo princezna), ale protože se děti učí číst slova po jednotlivých písmenech a zároveň po celých slovech najednou, odpadá při čtení slabikování, které u některých dětí přetrvává i několik let.

Imerze – způsob výuky cizích jazyků na principu "ponoření se do jazyka". Rodilý mluvčí na děti mluví svým jazykem, nepřekládá se, co říká. Děti se tak naprosto přirozeně učí cizímu jazyku.