Pedagogika přiměřená věku

• Při kontaktu s dětmi chceme respektovat důstojnost každého dítěte a dát dětem najevo, že je bereme vážně. 
• Podporujeme děti v samostatném jednání a v tom, aby činily rozhodnutí.
• Děti uvidí a ukážeme jim, že každé jednání nebo rozhodnutí s sebou přináší přirozený důsledek. 
• Děti, které nás vnímají kriticky, přebírají za své konání zodpovědnost a touží po tom, aby jejich pravda byla uznána, jsou v našem týmu vítány a nepovažujeme je za „těžko zvládnutelné”. 
• Podporujeme děti v jejich emoční naladěnosti a nacházíme spolu s nimi způsoby, jak si uvědomovat své pocity a tyto dále v rámci skupiny přiměřeným způsobem umět projevit. 
• Rozhovory a přiměřeným doprovodem bychom chtěli děti naučit řešit konflikty a naučit je komunikaci. 
• Podporujeme děti v hledání řešení problémů a konstruktivního řešení konfliktů. 
• Naší snahou je nabídnout kvalitní vzdělání dle ověřených vědeckých metod a naše pedagogické know-how systematicky rozšiřovat. 
• Chceme děti podporovat, ale nikoli přetěžovat, neboť u nich chceme probudit a podpořit radost z učení. 

Seminář o Montessori pedagogice připravený pro Pedagogickou fakultu v Plzni:

Objevování dítěte

(Absorbující mysl)

Maria Montessori byla jedním z prvních učenců, kteří vzali na vědomí dítě jako individuální osobnost. Poznala, jak důležité je dětství – ovlivňuje člověka po celý jeho život. To, co během této doby prožívá, co se s ním děje, ovlivňuje jeho činy a postoje. Montessori zaznamenala různé faktory, které významně přispívají k lidskému rozvoji. 
Podle jejího názoru je doba od narození do 3 let „časem nevědomého vstřebávání“. Dítě vstřebává pouhou svou existencí věci ze svého okolí, učí se pod vedením vnitřní citlivosti. Montessori nazývá tento jev „absorbující mysl“. Nejdůležitějším úkolem je proto chránit tuto hnací sílu dítěte, a kromě toho poskytovat prostředí a materiál, který je zásadní pro motivaci dítěte učit se a rozvíjet. 
Intenzivním pozorováním, z toho vyvozenými závěry a schopností poskytnout prostor, čas a materiál těmto vnímaným potřebám byla vytvořena Montessori pedagogika. Kromě materiálu je nezbytnou součástí metody i změna postoje dospělého k dítěti. 
Děti již nejsou považovány za neúplné, malé dospělé, dětství se stalo uznávanou fází života. Dětem a jejich potřebám je nyní věnována řada průmyslových odvětví.  Montessori pedagogika nabízí - podle mého názoru - jednoduché, ale efektivní prostředky, které dají dětem příležitost znovu nalézt jejich skutečné potřeby. Děti potřebují prostor pro vlastní zkušenosti. Samostatnosti se můžou naučit pouze svou vlastní aktivitou. Potřebují svobodu, pohyb, ticho, a především potřebují dospělé, aby je vedli, podporovali, respektovali a milovali! 

Předpokládám, že dospělí - rodiče - chtějí pro své dítě jen to nejlepší. Vidí to jako svůj úkol, aby utvářeli dětský charakter. Nevšimnou si, že jejich neustálá intervence a příkazy narušují přirozený vývoj. Děti jsou mistrovskými staviteli, mohou bez námahy, rychle a holisticky zaznamenávat, shromažďovat a ukládat širokou škálu dojmů z okolí. 
Ve věkovém rozmezí 0-6 let se děti mohou v krátkém čase naučit druhý nebo třetí jazyk, jejich schopnost učení a výkonu je v tomto období na vrcholu.

Dítě

(Citlivé fáze, polarizace pozornosti)

Maria Montessori zjistila, že každé dítě má svůj vnitřní plán. Na rozdíl od dospělého nejsou jeho akce zaměřeny na konkrétní cíl.

Dospělý pracuje pouze za účelem obživy. Chce dítě dostat tak daleko, aby to v určitém okamžiku dokázalo samo. Prosazuje to skrze školu, protože pouze se znalostmi toho může člověk dosáhnout. Dítě se tedy učí pouze na další zkoušku a v žádném případě pro sebe.

Děti mají vůli k vědění v sobě.

Dítě se učí z vnitřní potřeby a zastaví se, pouze když dosáhne vnitřní spokojenosti. Je mimořádně zaměřeno na svou činnost a nedá se ničím vyrušit. Montessori nazývala tento stav „polarizací pozornosti“. K těmto polarizacím dochází během tzv. „citlivých fází“. To jsou fáze vývoje v životě každého dítěte, ve kterých se mohou naučit něco nového zvláště snadno a bez námahy. Tyto fáze se vyskytují v individuálním pořadí a trvání. Mohou také projít nevyužité, pokud nezajistíme dítěti vhodný materiál. V pozdějším stádiu však bude pro dítě mnohem obtížnější učit se nové věci.

 Vývojové fáze dítěte

Fáze vývoje dítěte podle Marie Montessori jsou:

1. fáze: pokrývá čas od narození do 6. roku dítěte. Prochází procesem sebepoznání a získává nezávislost díky vlastní aktivitě.

2. fáze: zasahuje od 6 do 12 let. V tomto období se dítě vyrovná s přechodem z konkrétního na abstraktní.

3. fáze: v adolescenci je dítě nejen schopné věnovat pozornost pocitům lidí kolem sebe, ale stále více rozvíjí abstraktní sociální pocit pro neznámé lidi nebo pro svět jako celek.

4. fáze: mladý člověk přebírá zodpovědnost a ví o svých příležitostech pro rozvoj v kultuře.

Jak se učíme: Tříkroková lekce

Maria Montessori zjistila, že my lidé se učíme ve třech krocích.

Fáze 1: Poznáme nový objekt a seznámíme se s ním. Smyslové dojmy kombinujeme se jménem.

Příklad: 2 barvy (Toto je červené. Toto je modré.)

Fáze 2: Objekt rozpoznáváme na základě našich zkušeností, když uslyšíme jeho jméno.

(Dej mi červenou. Dej mi modrou.)

Fáze 3: Obrázek s názvem objektu je uložen v naší paměti. Můžeme s ním pracovat abstraktně – aktivní ovládnutí.

(„Jak se tato barva nazývá?“ – Odpověď dítěte: „Tohle je červená.“)

Co potřebujeme

Připravené prostředí 

Jedním z hlavních důrazů v Montessori pedagogice je návrh připraveného prostředí. Je to odpovědnost pedagogů. „Učitelka v mateřské škole by si měla být vědoma, že prostředí patří dětem. Prostředí není jejich, protože jsou vychovateli. Je to prostředí, ve kterém pomáhají dítěti zvládnout toto prostředí." 
Co ve společnosti chybí, je místo pro děti, kde nejsou potlačovány, ale nalézají prostředky rozvoje. 
Maria Montessori předpokládala, že každé dítě si dokáže přesně vybrat materiál, který je pro jeho vývoj nezbytný. Proto je tak důležité, aby učitel byl schopen rozpoznat potřeby dětí a naplnit police vhodnými vývojovými materiály. Celá místnost by měla být atraktivně navržena a oživena rostlinami a měla by mít celkově příjemnou atmosféru. Čistota, úplnost a oprava materiálů spadají také do oblasti odpovědnosti vychovatele, který by měl být vzorem pro děti. 
Místnost, ve které děti pracují, musí být navržena tak, aby mohly být samostatné a nezávislé na dospělých. V dnešní době je samozřejmostí nábytek vhodný pro děti, stejně jako toalety a volný přístup k vodě – před sto lety to byla revoluční inovace. 
Děti se mohou aktivně podílet na každodenním životě mateřských škol a pomáhat například s přípravou jídla. 
Poskytované vývojové a pracovní materiály podléhají přísným kritériím a jsou klasifikovány podle oblastí a úrovně obtížnosti.

Dílčí oblasti

• Cvičení každodenního života: Zde se děti učí vypořádat se s požadavky každodenního života (smrkání, uvazování mašle, prostírání stolu, zametání, ...). Do této oblasti patří i cvičení přelévání a práce se lžící.
• Smyslový materiál: Tyto materiály slouží k vytříbení smyslů
• Matematický materiál
• Jazykový materiál
• Kosmické vzdělávání: Zde se zpracovávají témata z přírodních věd, často ve formě projektové práce.

Materiál

Podle Marie Montessori musí materiál splňovat určité požadavky.

Musí dítěti poskytnout vnější cíl, to znamená, že dítě bude vybízet, aby s ním chtělo pracovat. Navíc by materiál měl dítě oslovovat i esteticky.

Každý materiál je v místnosti přítomen pouze jednou. To zvyšuje jeho hodnotu a podporuje sociální učení dětí, protože musí počkat a domluvit se. Aby se dosáhlo větší nezávislosti na dospělých, měl by být každý materiál samovysvětlující a měl by obsahovat řešení, tj. měl by mít zabudovanou kontrolu chyb.

Kromě toho musí mít materiály didaktickou strukturu. Dítě má příležitost zdokonalit se tím, že materiál nabízí různé úrovně obtížnosti.

Role učitele

Maria Montessori po učitelích hodně vyžadovala, protože podle jejího názoru je jejich přístup praktickým základem v Montessori pedagogiky.

Učitel musí odložit své aktivity ve prospěch dětí. “Musí dát dítěti svobodu projevu, protože není větší překážka pro rozvoj osobnosti dítěte než dospělý, který stojí s převahou své síly proti dítěti. “ Může poskytovat návrhy, ale jeho intervence musí být omezená. To znamená, že skutečně zasahuje pouze tam, kde je pomoc skutečně požadována.

Pozorování dětí je vedle vytváření připraveného prostředí nezbytnou součástí výchovné práce. To je jediný způsob, jak rozpoznat silné a slabé stránky dětí a podpořit je pomocí vhodného materiálu.

Dětem může být představen nový pracovní materiál s ukázkou. Učitel hovoří co nejméně a pohyby jsou pomalé a přesné.

Učitel musí respektovat dítě, ať už se učí, dělá chyby nebo odpočívá. Nesmí ho napravovat nebo přerušovat, protože by to narušilo přirozený vývoj.

Pedagog slouží jako vzor pro děti v chování, myšlení a cítění. Věřím, že nejdůležitějším úkolem je pomáhat dětem vyjádřit a vyrovnat se s jejich pocity. Všichni učitelé by měli být schopni doprovázet a posilovat dítě v každé emoční situaci. Tím by se dosáhlo mnohého. Dalším důležitým bodem je společné vytváření pravidel a stanovení hranic. Podle nich se děti mohou orientovat, což jim dává jistotu. Dozví se také, co je správné a co je špatně.

Kromě toho musí být učitel obeznámen s veškerým materiálem v místnosti, aby ho mohl neustále nabízet. Dalším důležitým úkolem je sebevzdělávání a schopnost vybrat vhodný materiál pro dítě. To vyžaduje sebereflexi, praxi a zkušenosti. Učitelé se také musí učit!

Pohyb

Lidé se učí pohybem - každá lidská funkce se může rozvíjet pouze aktivitou. Mluvit se naučíme mluvením, chodit pouze chozením.

„Aktivita a pohyb mají zásadní význam pro fyzický a psychický vývoj, pro inteligenci, pro vůli, charakter a také pro nezávislost a samostatnost lidí. Pohyb je tedy nezbytným faktorem při budování inteligence." Z toho vyplývá, že děti se mohou pozorovat nebo myslet, pouze když se pohybují. Se stejným materiálem pracují znovu a znovu po delší dobu - z vnitřní potřeby - a dokud nedosáhnou vnitřní spokojenosti. Postupně, když jsou jednotlivé pohyby osvojeny, posunuje se smysl jejich konání do popředí. Naučené bude ovládnuto!

Na našich školách je pohyb striktně oddělen od učení. Fyzická aktivita je oddělena od duševní činnosti, aby umožnila odpočinek od námahy učení. To hluboce odporuje názoru Marie Montessori, protože ta dává pohybu mnohem hlubší význam. Stimuluje nejen krevní oběh, ale také vyžaduje koncentraci dítěte. Koordinuje psychiku a motorickou aktivitu, což podle Montessori vede k větší jasnosti myšlení.

Cvičení ticha

Hlavním účelem těchto cvičení není zastavit hluk, ale pomoci dětem uklidnit se a lépe se soustředit.

Procvičování ticha vyžaduje zvláštní a příjemnou atmosféru. Učitel by mohl na pozadí přehrávat jemnou hudbu, zaměřit pozornost na střed kruhu nebo zakrýt okna průsvitnými závěsy.

Každé dítě by mělo mít vůli spolupracovat na tichu. Tiché cvičení se zaměřuje na jeden smysl a vhodný materiál by měl být připraven.

Koncept volné práce

Svobodná volba 

 "... neznamená mít svobodu od něčeho, ale svobodu pro něco."

Svobodná volba je ústředním tématem vzdělávání v Montessori. Dává dítěti příležitost rozhodnout se, který materiál je pro něj v daném okamžiku potřebný. Maria Montessori předpokládá, že normální dítě ví, co vyhovuje jeho vnitřním potřebám. Díky své vlastní činnosti může rozpoznat své silné a slabé stránky a prostřednictvím sebekontroly chyb není třeba žádný pedagog, aby ho opravoval. Dítě získává sebevědomí, nezávislost na dospělém a cvičí se při rozhodování.

 Svobodná volba také zahrnuje rozhodování o typu práce:

• co chce dítě dělat

• s kým chce pracovat

• kde chce pracovat

• jak dlouho chce pracovat

• a zda chce pracovat, dokud nenalezne řešení

V rámci volné práce, která zahrnuje stanovený časový rámec, se děti také učí sociálnímu chování. Kromě rozhodnutí, která činí, musí být každé dítě schopno čekat, když je požadovaný materiál používán. Musí se domluvit, musí respektovat výběr ostatních a musí brát zřetel na ostatní. Děti se také učí sdílet a rozvíjet ochotu pomoci.

Svoboda se učit

Pokud otevřete skupinu zaměřenou na Montessori, pedagog nemůže předpokládat, že všechno bude fungovat hladce.

Budoucí děti nejen nejsou obeznámeny s materiálem, ani netuší, že mohou dosáhnout nezávislosti a samostatnosti. Předchozí zkušenosti je možná naučily tomu, že jsou při své práci omezovány. (Zde podotýkám, že rodičům a vychovatelům nepodsouvám špatné úmysly.) Faktem je, že si děti musí nejprve zvyknout na možnost svobodné volby.

Děti jsou zpočátku neklidné a nevědí, jak s materiálem zacházet. Nejprve musí uspokojit svou touhu prozkoumávat, než se mohou zklidnit a soustředit se.

Aby byl učiněn první krok k svobodné volbě, musí být učitel vnímavý a musí zůstávat v postoji lásky. Je nutné stanovit pravidla a hranice. Děti musí být často poučovány o sociálním chování, mimo jiné při řešení konfliktů.

Řád nastává okamžikem, kdy se dítě intenzivně zajímá o materiál, a začne s ním pracovat. V tuto chvíli by nemělo být vyrušováno, někdy ani pozorováno, protože by mohlo být vše zničeno, dítě je totiž smířené s tím, že dospělý znovu posuzuje jeho práci.

Skupina se uklidňuje a začíná skutečná práce dětí. Učitel se nyní může stále více stahovat a zaujímat místo, které pro něj Maria Montessori zamýšlela.